Září 2011

Kavalír King Charles španěl

28. září 2011 v 20:18 | Evička |  Ostatní
Kavalír King Charles španěl

Historie

V historii byli tzv. malí španělé oblíbení hlavně u šlechty, ženám sedávali na klíně a z části je tak chránili před průvanem ve studených domech nebo v kočárech na cestách. Trpasličí španělé (toy spaniels, tak byli dříve označováni) pocházejí z loveckého španěla, který byl známý už ve středověku a ze kterého se před 400 lety stal společenský pes. Důkazem je mnoho maleb kde byli španělě zobrazováni po boku králů. Chov trpasličích španělů se nejvíce rozšířil za vlády Karla I. a jeho syna Karla II., který jim dal pojmenování, velmi je miloval a hodně se jim věnoval. Král rozhodl, že jim nesmí být žádné dveře uzavřeny, tedy že mohou jít kamkoliv, dokonce měli povolen vstup do anglického parlamentu a je tomu tak dodnes. V 18. století přinesla móda oblibu kulatých hlav a krátkých nosů, což ovlivnilo chov malých španělů a tak se z původního plemene Karla I. stalo dnes velmi uznávané plemeno King Charles španěl. Takže původně jedno plemeno se rozdělilo na dvě samostatná. Malí španělé s krátkým nosem, kulatou hlavou a menším tělem - King Charles španěl a malí španělé s normálním nosem a hlavou - Kavalír King Charles španěl. Původní, tedy kavalíři, skoro vyhynuli. Podobně to bylo i s jejich barevnými kombinacemi. I když hnědobílá kombinace, která byla chovaná v paláci Blenheim se udržela díky oblibě. Až začátkem 19. století vznikl nápad vyšlechtit původní typ španělů, tedy kavalírů, zpět. V roce 1975 byl do Československa dovezen první kavalír a později se jejich chov rozšířil. Oficiální rozdělení plemen Kavalír King Charles španěl a King Charles španěl uznal Kennel Club až v roce 1945. Od té doby se lidé více věnují kavalírům. Pro zajímavost se v dnešní době ve Velké Británii ročně narodí zhruba 10 - 15 000 kavalírů a jen asi 350 kingů.

Vzhled

Barva srsti

Blenheim (BH): Perlově bílý podklad se sytě kaštanovými znaky, na hlavě by znaky měly být rozloženy tak, aby nechaly mezi ušima prostor na tzv. "korunku" či kosočtverečnou známku, která je charakteristická pro toto plemeno. Srst je kaštanově zbarvena i na lících, uších a kolem očí.
Black and Tan (BT): Základ tvoří sytá, lesklá, havraní čerň s tříslovitými znaky nad očima, na vnitřní straně uší a ocasu, na tlamě, lících, končetinách, a na hrudi. Bílé znaky jsou nežádoucí.
Ruby (RU): Zbarvení srsti je jednobarevné, tedy zářivě kaštanové až červené. Bíle znaky jsou nežádoucí.
Tricolour (TR): Trojbarevné zbarvení. Bílá a černá barva je na těle rovnoměrně rozložená. Ohnivě hnědé znaky se vyskytují nad očima, na lících, na vnitřní straně uší a končetin a na spodní straně ocasu.[3]

Tělo

Tělo kavalíra - barva Black and Tan
Hlava je mezi ušima skoro plochá. Lebka je v poměru k tělu těžká. Délka čenichu od základu stopu ke špičce nosu je asi 3,81 cm. Nos je vždy černý s dobře vyvinutými nozdrami (žádné známky zesvětlení). Čenich se směrem ke špičce zužuje. Stop je mělký. Pysky jsou dobře vyvinuté. Oči jsou velké, tmavě hnědé, kulaté ale zase ne vypouklé, prostorově dobře rozložené. Uši jsou delší, výše postavené a bohatě osrstěné, jemně zvlněné. Krk je středně dlouhý a lehce klenutý. Mají silné čelisti s úplným chrupem a pravidelným, kompletním nůžkovým skusem. To znamená, že horní řezáky překrývají těsně spodní a v čelisti jsou zasazeny kolmo. Trup je krátký s rovným hřbetem a dobře klenutými žebry. Přední část těla - Hrudník je středně velký, lopatky jsou dobře položené dozadu, středně silné kosti, přední končetiny rovné. Zadní část těla - Kosti jsou středně silné, přiměřeně k síle plemena, kolena jsou dobře zaúhlené, bez tendence ke špatnému postoji (kravský, sudovitý). Tlapky jsou uzavřené s plnými polštářky, a vždy dobře osrstěné. Ocas je k délce těla přiměřeně dlouhý (cca 25 - 30 cm), dobře nasazený, radostně nesený, ale ne příliš nad úroveň hřbetu. Srst je dlouhá, hedvábná na dotek, bez kudrn, jemné zvlnění je však přístupné, a to na uších, ocasu a končetinách. Srst se nestříhá ani netrimuje.

Povaha

Kavalíři jsou převážně veselí, přátelští, společenští, inteligentní, neútoční, nebojácní, nemívají sklon k nervozitě. Jsou čilí a přítulní, láskyplní, trpěliví k dětem a oddaní svému páníčkovi i sportovně nadaní.[5] Kavalír, díky své povaze, je vhodný jak k dětem, tak k seniorům ačkoliv potřebuje dostatek pohybu. Kavalír se s vámi rád vydá na delší procházku, ale bude se klidně i celý den vyvalovat na gauči. Kavalíři se umí velice dobře přizpůsobit.

Péče

Kostičky a doplňkové krmivo
Tohle plemeno z hlediska péče a výživy není náročné. Kavalírům stačí menší porce potravy, i když drobnými pamlsky nikdy nepohrdnou.[6] Dobré je také, koupit jim nějaké kostičky na kousání. Hlavně proto, aby měli zdravý chrup, ale i proto aby váš nábytek zůstal takový jaký byl před příchodem vašeho pejska. Nevyžadují dlouhé procházky, ale rádi si venku zaběhají. Proto jsou vhodnými mazlíčky jak ke starším lidem, tak i k sportovně založeným lidem. Kavalíři milují společnost, proto není vhodné, aby kavalír byl často sám nebo zavřený celý den v kotci.[7] Srst kavalíra je nutné alespoň 1x týdně pročesávat, hlavně v oblasti uší a hrudníku, kde je srst delší. Srst se zásadně nestříhá ani netrimuje (jedině na výstavy se občas zastřihují konečky srsti na tlapkách). Kavalíři obvykle línají dvakrát do roka. Důležité je také časté čištění uší, aby nedošlo k zánětu zvukovodu. Pokud si sami neobrušují drápky, hlavně ze začátku, je potřeba jim je zastřihávat.

Vady

Kavalír BT, který má bílé znaky - nepřípustné
Jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů jsou považované za vadu. Závažnost vady je posuzována v souvislosti s jejím stupněm a taky v tom, jaký vliv má na zdraví psa. Pes který evidentně projevuje psychické nebo fyzické abnormality bývá často diskvalifikován. Hrubé vady: když je pes celkově netypický, bázlivý nebo agresivní, když má kulatou hlavu se sraženým nosem (hlava King Charlese španěla), příliš dlouhý nebo krátký nos, předkus nebo podkus, výraznost v postavení končetin, kdy to psovi znemožňuje volný pohyb, ocas který je stočený nad hřbet (špic), velmi krátká nebo příliš zvlněná srst, jakékoliv jiné barvy nebo kombinace barev než které jsou přípustné.

Výcvik a sporty

Kavalíři nejen, že jsou společenští, ale jsou inteligentní, chytří a také dobře sportovně založení. Základy slušného chování a poslušnosti by měly být jako u každého plemena samozřejmostí. Pes by měl slyšet na své jméno, a taky by měl přijít když jej zavoláte. Při výcviku musíte být důslední, což znamená, že když dáte psovi nějaký povel musíte trvat na tom, aby byl splněn. Samozřejmě nemá cenu dávat povel Ke mně!, když pes utíká za zajícem do pole, protože je jasné, že ve většině případů vás neposlechne, ale naopak až se bude vracet, tak říkejte Ke mně! aby pes věděl co ten povel znamená. Kavalír je učenlivý a je schopný se naučit i jiným kouskům, než jsou základní povely. Například hledání skrytých předmětů, rozlišování, podávání atd. Kavalíři rádi sportují. Oblíbenými sporty jsou agility, kde pes musí skákat či přelézat přes překážky, nebo projít tunelem. Dále pak fly ball, kde musí chytat letící míček.dogdancing, kde psovod tancuje se psem a provádějí různé otočky při hudbě nebo dogfrisbee, kde zase musí chytit letící talíř. Potom coursing, kde musí kavalíři běhat ve volné přírodě s hrboly, příkopy a kličkováním anebo dogtrekking, což je extrémní kynologický sport, který je založen na vytrvalosti. U tohoto sportu se překonávají mimořádné vzdálenosti v časovém limitu. Nejkratší vzdálenost se počítá 40 km, nejdelší 100 km a více.[8]

Onemocnění

Syringomyelie (SM)[Doplnil Milan Hosek]: je onemocnění, které postihuje mozek a míchu, což způsobuje symptomy od mírného nepohodlí až po silné bolesti a částečné ochrnutí. To je způsobeno deformací ve spodní a zadní části lebky, kde snižuje místo pro mozek, ztlačuje ho a vytlačuje míšním otvorem do páteře. To blokuje průtok mozkomíšního roztoku(CSF) v oblasti mozku a páteře a zvyšuje tlak roztoku. Ten se pak vlévá do okolních dutin a způsobuje již zmíněné nepohodlí a bolest. Syringomyelia je vzácná u většiny plemen, ale u kavalírů se stala rozšířenou, mezinárodní průzkumy v posledních letech ukazují, že více než 90% kavalirů trpí touto deformací. Ačkoliv symptomy syringomyelie se mohou objevit v jakémkoliv věku, obvykle, u 85% symptomatických psů, se objeví v období od šesti měsíců do čtyř let věku. Příznaky: citlivost kolem hlavy, krku nebo ramen, časté škrábáni v oblasti krku a ramen doprovázené kňučením. Škrábání je často jednostranné - omezené na jednu stranu těla. Pohyby při škrábání jsou často prováděny bez samotného fyzického kontaktu s tělem ("škrábání vzduchu"). Škrábání se objevuje nedobrovolně a pes se často škrábe při chůzi - bez zastavení - tímto je to velmi atypické vůči normálnímu škrábání. Typické (SM) škrábáni je obvykle horši, když má pes na sobě obojek, jde na vodítku.
Ne všichni psi s (SM) vykazují tyto symptomy. Ne všichni psi, kteří vykazují toto chování zřejmě trpí bolestí, i když po několika výzkumech vědci včetně Dr. Clare Rusbridge ve Velké Británii a Dr. Curtis Dewey a Dominic Marino v USA věří, škrábání u kavalirů postižených (SM) je příznakem bolesti a nepohodlí a důkazem existujícího neurologického poškození páteře.
Veterinární lékař vyloučí základní příčiny škrábání nebo nepříjemných pocitů, jako jsou ušní roztoči, blechy, alergie a nebo zánět středního ucha, stejně jako poranění páteře nebo končetin, než konstatuje že kavalír má (SM) . Zánět středního ucha může mít podobné příznaky, ale je mnohem jednodušší a levnější na léčbu. Padací syndrom(EF) může také mít podobné příznaky. Snímání MRI(Magnetická rezonance) se obvykle provádí pro potvrzení diagnózy SM (a také odhalí zánět středního ucha). Pokud veterinář podezřívá (SM), obvykle vám doporučí vyšetření magnetickou rezonancí. Neurolog pak vystaví proskenovaným psům certifikát o výsledku.
Onemocnění srdce: Kavalíři mají sklony k některým dědičným chorobám a vadám. Onemocnění srdce jsou jedna z nejčastějších a nejvážnějších onemocnění, které se u kavalírů vyskytuje. Nejčastější ze získaných nebo vrozených vad je endokardióza, což je chronické degenerativní onemocnění srdečních chlopní. Nejčastěji u dvojcípých chlopní ji způsobují degenerativní změny. Je to nevyléčitelná choroba srdce, která je získaná a často i dědičná. Symptomy této nemoci se bohužel začínají projevovat až u pejska ve středním věku.
Dysplazie kyčelních kloubů (DKK): Dysplazie kyčelních kloubů je převážně vrozená vývojová vada, která postihuje hlavně velká plemena, takže u kavalírů není až tak častá. Spočívá v tom, že kyčelní kloub a kloubní jamka do sebe nepřesně zapadají anebo nejsou zcela vyvinuty.
Luxace patelly: Jedná se o vrozenou luxaci (vymknutí, vykloubení) čéšky. Často se vyskytuje právě u trpasličích a malých plemen. Čéška je velmi důležitou částí kolenního kloubu a má ojedinělou funkci při natahování kolena. Zvířata, která trpí touhle nebo jakoukoliv deformací kolenní čéšky, pak nemohou natáhnout kolenní kloub, což může způsobit různé deformace pánevních končetin.
Záněty zvukovodu: Jelikož je kavalír plemeno, které má uši zavěšené a bohatě osrstěné, tak je občas náchylný k ušním infekcím. Infekce může způsobit nějaký předmět, který se dostane do ucha nebo zanedbání hygieny, zapařená srst v uších anebo se může přenést z jiného psa. Zánět zvukovodu se u psů většinou projevuje tak, že si pejsci často drbají uši, třepou hlavou a zvukovod výrazně zapáchá.[9]

Výstavy

Kavalír se může účastnit výstav jedině s PP (průkazem původu). Na výstavách rozhodčí hledají na kavalírovi znaky, ve kterých se nejvíce blíží standardu a také vlastnosti kterými se liší. Rozhodčí hodnotí zejména: jak pes působí celkově navenek, jeho eleganci, do určité míry jeho povahu a ušlechtilost, potom také jednotlivé části těla: utváření hlavy, nesení a nasazení uší, tvar a barvu očí, hřbet rovný či klenutý, jak je nasazený a nesený ocas, kvalitu a vybarvení srsti.

Labradorský retrívr

28. září 2011 v 20:02 | Evička |  Ostatní

labradorský retrívr

Historie


Předkem labradorských retrívrů je pravděpodobně novofoudlandský pes. Název retrívr však vznikl mnohem dříve, než existovalo plemeno retrívr. Byli to všichni lovečtí psi, kteří aportovali ulovenou zvěř. Na New Foundlandu žily dva typy psů, velcí a silní novofoundlandští psi s dlouhou srstí a malí novofoundlandští psi, nazývaní též labradorští psi. Tito menší psi měli krátkou srst a byli používáni rybáři k donášení ryb a postřelených mořských ptáků z vody. Jejich vynikající schopnost aportování zaujala anglické lovce. Proto začali oba typy těchto psů přicházet do Anglie od roku 1800. V roce 1885 dovoz psů téměř ustal, neboť na New Foundlandu byl vydán zákon, který prakticky zakazoval chov psů. V roce 1895 byl v Anglii vydán zákon o karanténě, a od té doby již nebyl možný žádný dovoz chovných psů z New Foundlandu do Anglie. Výsledkem bylo, že angličtí chovatelé byli nuceni začít se šlechtěním plemen a začaly se tvořit různé variety retrívrů. Název labradorský retrívr je používán od roku 1839. Ve druhé polovině 19. století lze hovořit o čistokrevném chovu, chovatelé si vedli přesné záznamy o svých chovech a zachovávali přísně čisté chovné linie. Ačkoliv se ve vrzích objevovala i žlutá a hnědá štěňata, byli stále upřednostňováni černí psi. To se změnilo až po první světové válce, kdy byli vystavováni i žlutí psi, a později i psi hnědí.

Vzhled


Labradoři mají většinou mohutnou stavbu těla - silný a hluboký hrudník a širokou lebku. Každý labrador je stejně jako člověk individualita i v rámci stejné rasy. Hlavní rozdíl je ve stavbě těla feny a psa. Feny bývají menší i méně mohutné, někdy dokonce štíhlé. Samice však s přibývajícím věkem tloustnou.

Povaha a schopnosti


Labradorský retrívr-černý

Labradorský retrívr má velmi milou a přátelskou povahu, je bystrý a oddaný svému pánovi. Velice dobře se cvičí, rád pracuje a plní povely s velkou radostí. Jeho další předností je výborný čich a skvělé plavecké schopnosti. Je to vyloženě vodní pes, milovník všech kaluží, rybníků a potůčků. Má blány mezi prsty. Je to také vynikající aportér. Tato rasa byla původně vyšlechtěna k přinášení zastřelených kachen či zajíců při lovu. V současnosti se využívá spíše jako pes společenský, canisterapeutický či slepecký. Je to právě díky snadnosti jeho výcviku.

Slepcům slouží labradorští retrívři jako velmi dobří asistenti (pomáhají přecházet ulici, dokážou cokoliv podat, atd.). Postiženým lidem jsou schopni pomáhat sundat jednotlivé kusy oblečení, otvírat dveře a jiné věci, které by tito lidé sami nedokázali. Labradoři jsou vhodní i k dětem, protože ve většině případů postrádají agresivitu a jsou velmi milí. Naopak se labradoři příliš nehodí na ostrahu a hlídání objektů. Potřebují lidskou pozornost a laskavou péči, nejsou rádi sami.

Srst


Srst labradorů je krátká, hustá a přilehlá. Podsada je jemná a hustá, na rozdíl od tvrdé a voděvzdorné vrchní vrstvě. Díky této, pro ně charakteristické, srsti je labrador dokonale přizpůsoben k plavání a na zimu. Vrchní vrstva má totiž na sobě jakoby mastný film, který téměř nepropouští vodu. Není neobvyklé vidět labradora plavajícího v ledové vodě v půli ledna, nedoporučuje se to však kvůli nebezpečí prochladnutí. Péče o srst není náročná, stačí jen jednou týdně vzít kartáč a vyčesat odumřelou srst. V období línání je to nutné provádět častěji. Občas můžeme psa vykoupat speciálním psím šampónem.

Dle barvy srsti se dělí na žluté (nejsvětlejší, žluto-béžoví odstín), zlaté (tmavší, spíše k hnědé než k béžové), čokoládové (čokoládově hnědá) a černé.

Péče o labradora


Labrador je velice přizpůsobivý pes, ale stejně jako většina ostatních potřebuje hodně pohybu. Je možné ho chovat v bytě, zvykne si rychle a bez problémů, musíme s ním však chodit často ven. Miluje volnost, nejraději má běhání po lese. Pes není hračka a nemůžeme si ho pořídit, aniž bychom si důkladně promysleli, zda budeme zvládat všechny povinnosti s tím spojené. Nesmíme také zapomenout, že se labrador dožívá 12-14 let, je to proto starost na dlouhou dobu. Labrador je neuvěřitelně veselý a chápavý pes. Rychle se učí a rád plní úkoly, které mu dáváte. Potřebuje vaši lásku a pozornost. Rád si hraje a aportuje téměř vše, co mu hodíte.

Nejčastější nemoci


Jelikož má labradorský retrívr mohutnou stavbu těla, trpí často nemocemi kloubů (např. dysplazie kyčelního kloubu). Proto by neměl příliš často klouby namáhat, např. scházením a vycházením schodů. Labradoři snědí na co přijdou, proto mají silný sklon k nadváze. To je hlavní problém městských labradorů, nemají dostatek pohybu, jsou rozmazlováni a překrmováni.

Vhodné sporty

Díky výborným schopnostem aportovat a učit se novým věcem, jsou pro labradory vhodné agility nebo aportování. Mezi jeho sporty samozřejmě musí být i plavání.

Oblíbenost

Izrael

Podle Veterinární služby izraelského ministerstva zemědělství byl na základě výzkumu z roku 2008 labradorský retrívr nejoblíbenějším a zároveň nejpočetněji zastoupeným psím plemenem v Izraeli.